Archiv Special I.

Pokud jste si nestihli precist starsi prispevky sekce Special, na teto strance mate moznost.

Vsechny drive uverejnene zde naleznete, navic Archiv special ma i sve pokracovani, viz dalsi uvedene odkazy.

Taky je zde pro Vas pripravena mala galerie relaxacnich obrazku, ktere maji zklidnujici ucinek a navozujici pohodovou atmosferu.

Konej, dokud muzes

• Kdyby si kazda nota rekla: Hudbu neudela jedna nota ... nevznikly by symfonie.
• Kdyby si kazde slovo reklo: Jedno slovo nemuze vytvorit stranku ... nevznikla by kniha.
• Kdyby si kazdy kamen rekl: Jeden kamen nemuze vystavet zed ... nevznikl by dum.
• Kdyby si kazda kapka vody rekla: Jedna kapka vody nemuze vytvorit reku ... nevznikl by ocean.
• Kdyby si kazde obilne zrno reklo: Jedno obilne zrno nemuze osit cele pole ... nenastala by sklizen.
• Kdyby si kazdy clovek rekl: Muj projev lasky nemuze zachranit lidstvo ... nikdy by na zemi nebyla ani spravedlnost, ani mir, ani dustojnost, ani stesti.

Nekdo musi zacit! Kdyz ty jako prvni „polozis svuj kamen“, „polozi“ jej pak i ostatni. Proc? Protoze najednou diky tobe zjisti, ze to jde.

Jako symfonie potrebuje kazdou notu, jako kniha potrebuje kazde slovo, jako dum potrebuje kazdy kamen, jako ocean potrebuje kazdou kapku vody, jako sklizen potrebuje kazde obilne zrnko, potrebuje cele lidstvo tebe!

Tam, kde jsi, jsi jedinecny a nenahraditelny.

Na co jeste cekas?

Z knihy: „Povidej mi o lasce“
Autor: Michel Quoist
Nakladatelstvi Portal

Poutnici

Dva andele poutnici se zastavili, aby stravili noc v dome bohate rodiny. Rodina byla nepohostinna a odmitla andely nechat v mistnosti pro hosty. Misto toho byli ubytovani ve studenem sklepnim pokoji. Jakmile si ustlali na tvrde podlaze, starsi andel uvidel diru ve zdi a opravil ji. Kdyz se mladsi andel udivene ptal proc, starsi odpovedel: „Veci nejsou takove, jakymi se zdaji byt.“

Dalsi noc si sli odpocinout do domu velmi nuzneho, ale pohostinneho farmare a jeho zeny. Pote, co se s nimi manzele podelili o trochu jidla co meli, rekli andelum, aby spali v jejich posteli, kde si dobre odpocinou. Rano po svitani nasli andele farmare a jeho zenu v slzach. Jejich jedina krava, jejiz mleko bylo jedinym prijmem rodiny, lezela mrtva ve chleve. Mladsi andel se ptal starsiho, jak se to mohlo stat. Prvni muz mel vsechno a tys mu pomohl, vycital. Druha rodina mela malo, ale byla ochotna podelit se o vse, a tys dovolil, aby jim zemrela krava. Proc??? „Veci nejsou takove, jakymi se zdaji byt“ odpovedel starsi andel.

„Kdyz jsme byli ve sklepnim pokoji, vsiml jsem si, ze v te dire ve stene byla zasoba zlata. Jelikoz majitel byl posedly chamtivosti a neochotou sdilet stesti, utesnil jsem stenu, aby poklad nemohl najit. Kdyz jsme dalsi noc spali ve farmarove posteli, prisel si andel smrti pro jeho zenu. Dal jsem mu misto ni kravu. Veci nejsou takove, jakymi se zdaji byt.“

Vetsinou nezname vsechny souvislosti. I kdyz mas viru, potrebujes take duveru, ze vse, co prichazi, se vzdy deje ve tvuj prospech. A to se vyjevi az casem. Nekteri lide prichazeji do naseho zivota a rychle odchazeji, nekteri se stavaji nasimi prateli a zustanou na chvilku. Presto zanechavaji v nasich srdcich nadherne stopy a my nezustaneme nikdy zcela stejni, protoze dobri pratele nas promenuji!

Vcerejsek je historie. Zitrek tajemstvi. Dnesek - pritomnost je dar. Zivot je neobycejny a chut kazdeho momentu neopakovatelna.

Zdroj: Internet

O pestiteli dubu

Ve tricatych letech minuleho stoleti se jeden mlady cestovatel vypravil do francouzskych Alp. Dosel az na rozlehlou, neurodnou a pustou planinu. Bylo to sklicujici misto, odkud by clovek nejradeji hned zase utekl. Mlady cestovatel byl vsak jiz tak unaveny, ze se zastavil, aby si odpocinul.

Najednou pred sebou uprostred pustiny spatril shrbeneho starce. Na zadech mel pytel plny zaludu a v ruce metrovou zeleznou hul. Vytlacoval holi do zeme dulky a do nich sazel zaludy z pytle. Po chvili cestovateli vypravel: „Uz jsem zasadil pres sto tisic zaludu, ale asi jen desetina z nich vzejde.“ Zena i syn mu zemreli, a proto se rozhodl, ze takto stravi zbytek sveho zivota. „Chtel jsem delat neco uzitecneho,“ vysvetloval.

O dvacetpet let pozdeji se cestovatel, ktery uz zdaleka nebyl mlady, vratil do stejnych mist. Prekvapene se zastavil a nemohl uverit vlastnim ocim. Krajinu pokryval nadherny, osm kilometru dlouhy a tri kilometry siroky pas lesa. Zpivali tu ptaci, prohanela se tu zver a divoke rostliny naplnovaly vzduch omamnou vuni.

Cestovatel stal a vzpominal na pustinu, ktera se promenila v dubovy les. Nestalo se to samo od sebe, ale nekdo se o to zaslouzil...

Z knihy: „Male pribehy“
Autor: Brian Cavanaugh
Karmelitanske nakladatelstvi
www.kna.cz

Stary pokrouceny dub

Stary drevorubec vzal sveho vnuka do lesa, aby mu ukazal, jak se vybiraji a kaci duby, jejichz drevo lze pouzit pro stavbu lodi. Sli lesem a drevorubec vysvetloval, ze tvar stromu urcuje, na co se drevo pouzije. Nektere stromy jsou rovne a hodi se na prkna, jine jsou krive, a jsou tedy vhodne pro zebrovi lodi, a z tech nejvyssich se vyrabeji stezne. Rekl vnukovi, ze bude-li kazdemu stromu venovat peclivou pozornost a nauci se drevu rozumet, muze se jednou take stat drevorubcem.

Sli lesem, az narazili na stary dub, ktery pri kaceni vynechali. Chlapec se zeptal dedecka, jestli muze strom porazit, protoze pro stavbu lodi se jeho drevo nehodi. Nemel zadne rovne vetve a kmen byl kratky a vselijak pokrouceny. „Mohlo by z nej byt drevo na zatop,“ rekl vnuk, „tak by byl alespon k necemu dobry.“ Dedecek ho odbyl, aby si ted hledel sve prace a vybiral vhodne drevo pro stavbu lodi. Ke staremu dubu se mohou vratit pozdeji.

Nekolik hodin kaceli mohutne kmeny a vnuk zacal byt unaveny a chtel si ve stinu odpocinout. Drevorubec ho zavedl ke staremu dubu a ve stinu pod jeho pokroucenymi vetvemi si odpocinuli. Pak rekl vnukovi, aby citlive pozoroval a snazil se vsechno pochopit, nejen v lese, ale i ve svete. Nektere veci jsou jasne hned, jako je tomu napriklad u vysokych dlouhych stromu, neco zrejme hned neni, a clovek se nad tim musi vice zamyslet. To je pripad vyberu spravneho dreva pro zebrovi lodi. A u neceho muzeme mit dojem, ze se to nehodi k nicemu. Jako tento stary pokrouceny dub. „Musis byt bdely kazdy den, aby sis uvedomil smysl, a pochopil, jaky ma Buh zamer se vsim, co stvoril. Diky tomuto stromu, ktery jsi pred chvili tak chvatne odsoudil na podpal, muzeme ted odpocivat v chladivem stinu.“

„Proto si chlapce pamatuj, ze neni vsechno takove, jakym se to zda byt na prvni pohled. Bud trpelivy, pozorny, premyslej o vecech a snaz se je pochopit.“

Z knihy: „Male pribehy“
Autor: Brian Cavanaugh
Karmelitanske nakladatelstvi
www.kna.cz

Interwiev s Bohem

„Pojd dal,“ rekl Buh. „Tak ty bys chtel se mnou udelat interview?“ „Jestli mas cas...“ rekl jsem. Buh se usmal a odpovedel: „Muj cas je vecnost, a proto je ho dost na vsechno. A na co se me chces vlastne zeptat?“ „Co Te na lidech nejvice prekvapuje?“ Buh odpovedel:

„To, ze je nudi byt detmi, a tak pospichaji, aby dospeli, a kdyz jsou dospeli, zase touzi byt detmi. Prekvapuje me, ze ztraceji zdravi, aby vydelali penize, a pak je utraceji za to, aby si dali zdravi zase do poradku. Prekvapuje me, ze se natolik strachuji o budoucnost, ze zapominaji na pritomnost, a tak vlastne neziji ani pro pritomnost ani pro budoucnost. Prekvapuje me, ze ziji jako by nikdy nemeli umrit, a ze umiraji, jako kdyby nikdy nezili.“

Pak me Buh vzal za ruce a chvili jsme mlceli. Ja se ale ptal dal: „Co bys chtel jako rodic naucit sve deti?“ Boha ma otazka ani trochu nezarazila: „Chtel bych, aby poznaly, ze nemohou nikoho donutit, aby je miloval. Mohou jen dovolit, aby je druzi milovali. Chtel bych, aby pochopily, ze nejcennejsi neni to, co v zivote maji, ale koho maji. Chtel bych aby poznaly, ze neni dobre porovnavat se s druhymi. Kazdy bude souzen sam za sebe, ne proto ze je lepsi nebo horsi nez jini. Chtel bych, aby pochopily, ze bohaty neni ten, kdo ma nejvic, ale ten, kdo potrebuje nejmene...“

„...Chtel bych, aby poznaly, ze trva jen par vterin zpusobit par lidem, ktere milujeme, hluboka zraneni, ale trva naopak mnoho let, nez se takova zraneni uzdravi. Chtel bych, aby se naucily odpoustet - a to skutkem. Chtel bych jim doprat poznani, ze jsou lide, kteri je velmi miluji, ale kteri nevedi, jak sve city vyjadrit. Chtel bych, aby pochopily, ze za penize si mohou koupit vsechno krome stesti. Chtel bych, aby poznaly, ze opravdovy pritel je ten, kdo o nich vsechno vi, a presto je ma rad. Chtel bych, aby vedely, ze vzdycky nestaci, aby jim odpustili druzi, ale ze oni sami museji odpoustet.“

Chvili jsem sedel a tesil se z Bozi pritomnosti. Pak jsem Bohu podekoval, ze si na mne udelal cas. Podekoval jsem mu take za vsechno, co pro mne a mou rodinu dela. A Buh mi na to rekl:

„Kdykoli se ptej. Jsem ti k dispozici 24 hodin denne. Jen se ptej a ja ti vzdy odpovim. A jeste neco si pamatuj - lide zapomenou, co jsi rekl, zapomenou co jsi udelal, ale nikdy nezapomenou, jak se vedle tebe citili.“

Z knihy: „Denik mezi zivotem a smrti III / ziju!“
Kniha o Helene Ruzickove
Autor: Marie Formackova

Relaxacni minigalerie

Pokud kliknete na nektery z nahledu, dany obrazek se vam otevre v novem okne ve sve puvodni velikosti.

Zdroj: www.arsys.cz/cajovna/hajnygale1.html
Autor: Zdenek Hajny