Speciál

Čtete rádi knížky s duchovní či filozofickou tématikou? Pokud ano, pak jste na správné stránce!

Naleznete zde několik úryvků z takto zaměřených knih, z nichž každý příběh s sebou nese nějaké poselství. Jednou je to o cíli lidského života, v dalších o dobrých lidských vlastnostech, splněných či nesplněných přáních ...

V dolní části této stránky se navíc můžete inspirovat pár tipy na navštívení jiných stránek, které s tímto webem alespoň trochu souvisí.

Cesta ke světlu

Všichni lidé bez rozdílu hledají svou cestu ke Světlu. Jsme pasoucí se ovečky a po splnění svého denního úkolu očekáváme odpočinutí v teple chléva (peřin) a pohlazení pastýře (sladký sen), když nás počítá. Bílé, černé, šedé ovečky, všechny hledají klid, lásku a bezpečí. Touha člověka po Světlu je neuhasitelná, oslepuje ho jako můru, která zoufale, znovu a znovu, naráží na svítící lampu.

Není jiné cesty, než charakterově zrát, lepšit se, zjemňovat a krásnět. Jděme tou cestou s vírou a s nezdolným úsilím. Pro dobro naše, našich dětí, příbuzných, pro lepší zítřky tohoto světa.

Z knihy: „Co nám tělo říká aneb po stopách nemocí“
Autor: Miroslav Hrabica, nakladatelství Vyšehrad
www.ivysehrad.cz

O klidu, pokoře, lásce a úctě

I kdyby Ti bolest srdce z hrudi rvala, musíš zůstat klidný. I kdyby sebevětší ponížení Tvé a nezasloužené vyzvedávání jiného nastalo, musíš zůstat pokorný. I kdyby jsi dostal za moc nic a druhý za nic vše, musíš zůstat tolerantní a smířlivý s vůlí Boží. I kdyby Tě někdo zpolíčkoval, pomluvil a křivě o Tobě svědčil, musíš k němu vyzařovat pouze lásku.

Vše, co se děje, děje se z vůle Boží. Je to zkušenost pro náš život. Mnohé obdobné situace v životě ještě nastanou. Když je zvládneme s klidem, nadhledem, naplněni láskou, je to dobré. Avšak nestane-li se tak, nezoufejme. Setřesme ze sebe vše minulé, v klidu dokončeme, co dokončit máme, a věřme v dny příští, v jedinou, v Boží spravedlnost, vedenou láskou ke každému a principem odpuštění.

Věřme v dobro, jednejme s láskou. Jedině tehdy půjdeme po své cestě životem správným směrem dál.

Z knihy: „Co nám tělo říká aneb po stopách nemocí“
Autor: Miroslav Hrabica, nakladatelství Vyšehrad
www.ivysehrad.cz

Kniha života

Od narození až do doby smrti každý z nás píše osobitou, jedinečnou knihu života. Čisté stránky nového žití zaplňujeme svými myšlenkami, slovy, činy a vytváříme budoucnost všeho živého na Zemi. Je příjemné číst v pěkné, pečlivě zpracované knize s odpovídajícími laskavými ilustracemi. Každý kaz, kaňka či chyba kalí její obraz a zář.

Nejen až jednou opustíme tento svět, nechť se v dobrém na nás vzpomíná, ale již nyní buďme čistým vzorem, příkladem druhým lidem. Pro křesťany je knihou knih Bible. Zaplňme stránky své knihy života obdobným obsahem jakou má ona. Čistotou, prostotou, pokorou a láskou.

Přibližme se základu, z něhož jsme vyšli a který neustále hledáme. Čím více člověk dostane, tím více si přeje, a mísa jeho žádostivosti nebude nikdy naplněna.

Z knihy: „Co nám tělo říká aneb po stopách nemocí“
Autor: Miroslav Hrabica, nakladatelství Vyšehrad
www.ivysehrad.cz

Nesplnitelné

V prastaré pohádce se vypráví o králi, který chtěl jednomu starému moudrému muži splnit jeho přání. Mudrc si přál, aby král naplnil jeho mísu zlaťáky. Jaká maličkost, pomyslel si král. Nestačil se však divit, když se mísa nezaplnila, ačkoliv do ní již vyprázdnil celý pytel zlata. Králi se naopak zdálo, že čím více zlaťáků do ní sype, tím je mísa prázdnější. Pocit studu a zklamání se vkradl králi do duše, že tak jednoduché přání nedokáže starci splnit.

„Jestliže nemůžeš naplnit mísu, jak jsi slíbil, tak mi to řekni. Já si ji prostě vezmu zpátky a půjdu.“ Král se zamyšleně podíval na starého muže. Je to možné, že by on přes všechno své bohatství a velkorysost nemohl mísu naplnit? „Řekni mi, moudrý muži, jak je to možné? Prozraď mi tajemství té mísy. S ní musí být spojeno nějaké kouzlo.“

„Tato mísa není ve skutečnosti nějaká obyčejná mísa,“ odpověděl stařec. „Podobá se srdci věčně nespokojeného člověka. Můžeš do něj vkládat cokoliv, bohatství, krásu, lásku, vědění, moc, životní radost, všechno co existuje. Nikdy je však nenaplníš, protože je naplnit nelze. Člověk toto tajemství života nezná nebo si ho neuvědomuje, usiluje proto neustále získat věci, které před sebou vidí, podobný oslu, který má před hubou uvázaný svazek lístků jetele. Čím více člověk dostane, tím více si přeje, a mísa jeho žádostivosti nebude nikdy naplněna.“

Z knihy: „Slunce pro duši“
Autor: Norbert Lechleitner
Nakladatelství Vyšehrad
www.ivysehrad.cz

Připravený

Mladý muž ze vznešeného domu s nejlepším vychováním a vynikajícím vzděláním přišel k mistrovi, aby se zřekl světského života a stal se jeho žákem. Chtěl se vydat dlouhou, namáhavou stezkou duchovního osvícení. Mistr jen pokynul a dal mu práci pro začátečníka. Vznešený chlapec musel umývat pokoje žáků, vynášet odpad a čistit toaletu. Nikdo se neodvážil dělat si z něho blázny. Spíše byli trapně dotčeni, že ten, který patří ke společenské špičce, musí vykonávat ty nejnižší práce. Ze soucitu se snažili mistra přemluvit.

Avšak mistr trval na svém rozhodnutí: „On musí vykonávat tyto práce, protože ještě není připravený.“

Po nějakém čase k němu žáci zase přišli a říkali: „Ten nový je k nám všem tak přátelský, tak jemnocitný a kultivovaný, že my nemůžeme přihlížet, jak takový jemný člověk musí zastávat takovou práci. Nebylo by lepší ho pověřit jinými úkoly, které více odpovídají jeho způsobům?“ Mistr měl rád své žáky pro jejich soucit, ale protože nerozuměli smyslu jeho nařízení, řekl jen, že nováčka vyzkouší.

Když mladík příští den vynášel odpadky a chtěl odbočit za roh, srazil se jakoby náhodou s někým, kdo odbočoval opačným směrem. Odpadky se rozsypaly kolem dokola. Nováček se podíval se staženým obočím na nešiku a zavrčel: „Dříve bys z toho tak jednoduše nevyvázl.“ Mistr z toho usoudil: „Není ještě připravený.“

O dva měsíce později se test opakoval. Tentokrát se nováček jen podíval, nic neřekl a odpadky smetl. A opět mistr shledal, že ještě tak zcela nedospěl.

Několik měsíců později, u třetí zkoušky, sebral nováček s vyrovnanou myslí odpadky a odnesl je pryč. Tu řekl mistr: „Jeho čas již přišel. Nyní je připravený.“

Z knihy: „Slunce pro duši“
Autor: Norbert Lechleitner
Nakladatelství Vyšehrad
www.ivysehrad.cz

Stará bolest

Jeden filozof měl jako následek úrazu v dětství chromou nohu a trpěl po celé dny velkými bolestmi. Jednou byl u něho na návštěvě jiný učenec. U společného jídla zvedl učenec svou skledničku a pronesl přípitek hostiteli.

„Můj milý příteli, děkuji ti za tvé pozvání a přeji ti z celého srdce plné zdraví!“

„Jestli jsi skutečně mým přítelem, jak pevně doufám, pak bys mi něco takového neměl přát!“ řekl filozof.

„Přirozeně, že jsem tvůj přítel, a oddaný přítel,“ odpověděl udiveně učenec. „Ale proč bych ti neměl přát to nejlepší zdraví?“

„Stali jsme se přáteli, protože jsme takoví, jací jsme. Kdybych neměl toto trápení, kdoví, jaký bych byl.“

Z knihy: „Slunce pro duši“
Autor: Norbert Lechleitner
Nakladatelství Vyšehrad
www.ivysehrad.cz

Odkazovník

vezenipronovinare.cz/CZ/

Reportéři bez hranic - respektovaná mezinárodní organizace novinářů a nejenom ona se ohradila proti tzv. náhubkovému zákonu, který podle nich omezuje svobodu tisku v České republice. Naleznete zde informace o vzniku tohoto zákona + další související informace ...

www.tvnoe.cz

Chcete se dozvědět něco o televizi, která vysílá programy pro povzbuzení, poučení, dobrou zábavu i odpočinek? Televizi, která nezapomíná na dobrý humor ani soutěživost, připravuje nekomerční televizní program pro celou rodinu? TV Noe = pozitivní zprávy ze světa a všem, co se týká křesťanství...

www.ulekare.cz

Trápí vás nějaký zdravotní problém a rádi byste se o něm a jeho možném léčení dozvěděli více? Na tomto webu si můžete přečíst články o zdraví - nabízí se v nich i možnost vyhledávání a taky např. on-line poradna, ve které se vám budou snažit zodpovědět dotaz lékaři z daného oboru.