Archív Speciál II.

Pokud jste si nestihli přečíst starší příspěvky sekce Speciál, na této stránce máte další možnost. Navíc Archiv speciál má ještě své třetí pokračování, viz odkaz vpravo.

V případě, že Vás uvedené příběhy zaujmou, můžete využít krátkých informací, které jsou na jejich konci uvedeny. Dozvíte se z nich název titulu, jméno autora, případně taky kontakt na nakladatelství, které knížku s daným příběhem vydalo.

Sám sebou

Kdyby se chtěl stát platan dubem a dub platanem, nebylo by to dobré. Byly by to nešťastné stromy, protože by se necítily dobře, „ve své kůře“. Buď sám sebou. Uč se a čerpej od ostatních, ale nenapodobuj je! Ostatní tě potřebují právě takového, jaký jsi. Nehraj si na někoho, kým nejsi, i když máš se svou „rolí“ úspěch.

Svět potřebuje tvůj život a ne tvou „komedii“.

Z knihy: „Povídej mi o lásce“
Autor: Michel Quoist
Nakladatelství Portál
www.portal.cz

Nedostatek talentu

Mladý výtvarník nabízel své kresby v mnoha novinách, ale všude ho odmítali. Jakýsi redaktor v Kansas City mu dokonce řekl, že nemá žádný talent. Mladík ale věřil ve své schopnosti a i nadále nabízel své práce na prodej. Nakonec sehnal práci jako propagační pracovník jedné církve. Najal si garáž, kde se to hemžilo myšima, a kde chtěl skladovat výkresy, a dál se snažil prodávat obrazy s nadějí, že si je jednou někdo koupí.

V garáži ho zřejmě nějaká myška inspirovala a on stvořil kreslenou postavičku Myšáka Mickeyho. Mladík se jmenoval Walt Disney a byl na cestě vzhůru.

Z knihy: „Malé příběhy“
Autor: Brian Cavanaugh
Karmelitánské nakladatelství
www.kna.cz

Na učení příliš hloupý

Jednou se vrátil částečně hluchý chlapec ze školy s dopisem. Dopis navrhoval, aby rodiče přestali posílat chlapce do školy. Prý „je na učení příliš hloupý.“ Když si dopis přečetla chlapcova matka, prohlásila: „Můj syn Tom není hloupý. Ale budu ho tedy učit sama.“

Když po mnoha a mnoha letech Tom zemřel, celý národ mu vzdal čest tím, že na jednu dlouhou minutu zhasl všechny žárovky. Thomas Edison nevynalezl jen žárovku, u které si čteme, ale i pohyblivé obrázky, na které se díváme, a záznam zvuku, který posloucháme. Celkem po sobě zanechal více než tisíc vynálezů...

Z knihy: „Malé příběhy“
Autor: Brian Cavanaugh
Karmelitánské nakladatelství
www.kna.cz

Lék proti zármutku

Starý čínský příběh vypráví o ženě, které zemřel jediný syn. V hlubokém zármutku navštívila svatého muže a zeptala se ho: „Existuje nějaká modlitba nebo kouzelné zaříkadlo, jež by přivedly mého syna zpět k životu?“

Svatý muž ji neodmítl, ale aniž by cokoliv vysvětlil, řekl jí: „Přines mi horčičné semínko z toho domu, kde nikdy nepoznali zármutek. Pomůžu ti zahnat žal tvého života.“

Žena se tedy vydala hledat ono kouzelné horčičné semínko. Nejdříve zamířila do nádherného bohatého domu. Zaklepala na dveře a řekla: „Hledám dům, kde nikdy nepoznali zármutek, jsem tady správně? Je to pro mě velmi důležité.“ Místní lidé ji odpověděli: „Tady jste na špatném místě“ a začali popisovat všechny tragické události, které se jim v poslední době přihodily. Žena si řekla: „Kdo by těmto nebohým lidem mohl lépe pomoci než já, která jsem sama nešťastná?“ Zůstala u nich, utěšovala je a po čase se opět vydala hledat dům, kde nikdy nepoznali zármutek.

Obcházela domy i chatrče, ale všude jí vyprávěli o neštěstí. Nakonec byla tolik zaneprázdněna utěšováním druhých, že na kouzelné horčičné semínko zapomněla. Ani se neuvědomila, že toto semínko vyléčilo také její hluboký žal.

Z knihy: „Malé příběhy“
Autor: Brian Cavanaugh
Karmelitánské nakladatelství
www.kna.cz

O střídmosti

Kdesi hluboko v tajze žila žena, která měla dva syny. Oba se po lese toulali, ryby chytali, zvěř lovili a koroptve stříleli.

První syn byl lakomý. Když matka jídlo připravila, lepší maso si vybíral. Prsíčka koroptví obíral, tuk vylizoval. Sousta tukem zapíjel, požitkem chrochtal a pak se jen povaloval. Druhý syn byl skromný. To, co po bratrovi zbylo, dojídal. A že skromně jídával, často jen kostičky olizoval. Mnohdy se ani to na něj nedostalo.

Matka prvnímu synovi podstrojovala. Dobře ho krmila, radost z něj měla. Když maso vařila, to lepší prvnímu dávala. Ten si masa dopřával, tučná sousta polykal. Druhý často nic nedostal, vskutku jen kosti olizoval. Než přišla zima, ten první umřel. Druhý je dodnes živ.

Říká se to, povídá. A je to pravda - že sťáva z kostí sílu dává, krev posiluje, život prodlužuje. Lesní lidé dodnes říkají, že k dlouhému životu vede cesta napůl hladová a střídmá.

Z časopisu: „Regenerace č. 12/2003“
Časopis pro zdravý životní styl
www.regenerace.cz